residenteviljpg-19a941_1280w

Recenze: Resident Evil 7: Biohazard

Série Resident Evil se letos dožívá věku 21 let, což je v mnoha zemích hranice dospělosti, a v dospívání každého jedince dochází logicky k vývoji a mnoha změnám charakteru. Trilogii pro první PlayStation můžeme chápat jako nemotorné dětské krůčky plné radosti z objevování světa, ovšem limitované technickými možnostmi dané tehdejší dobou. Následuje vzteklá puberta v éře PlayStation 2 a snaha odlišit se za každou cenu a dát na celé trapné dětství raději zapomenout. PlayStation 3 zastihl Resident Evil ve fázi života, kdy zodpovědnost klepe na dveře, a je třeba vzít za vděk i mizerným flekem ve fastfoodu, hlavně když bude na zaplacení nájmu. Sedmý díl je pak hledáním sebe sama, kdy ani změna vizáže nezastaví přicházející krizi středního věku. Mládí definitivně skončilo a ani brýle na virtuální realitu nezakryjí, že toho nablýskaného sporťáka řídí stárnoucí plešoun s rostoucím břichem. Pokračování textu Recenze: Resident Evil 7: Biohazard

psvr_08-0-0

Skoro- RECENZE: Playstation VR

Myšlenka virtuální reality je ještě starší než herní konzole samotné. První zmínka o konceptu VRku byla snad někdy v roce 1950 a první reálné stroje, které měly virtuální realitu ukázat v celé své „kráse“ byly vyráběny v průběhu let 1970 až 1990. Jednalo se o různé videoherní automaty a stereoskopické prohlížeče fotek. Následovala první zlatá VR horečka, kdy se do budování vlastního stroje pustilo samo Nintendo….toho času na vrcholu konzolového trhu. Jejich Virtual Boy (1995) je dodnes považován za kolosální průser. Poté ztratily velké herní společnosti na dobrých 20 let slinu vytáhnout z VR nějaké peníze. Realitu dneška už všichni znáte – Oculus Rift, HTV Vive a poslední ze svaté trojice, Playstation VR. No a právě PS VR jsem měl možnost nějakou dobu důkladně testovat. Pokračování textu Skoro- RECENZE: Playstation VR

neyswarfgh1bcz_1_b

RECENZE: Rogue One: Star Wars Story

Hvězdné války mám docela nakoukané, proto jsem v kině neminul ani Rogue One, přestože mně ta celá filozofie spin-offů za srdce právě nevzala. Rok co rok tady tedy budeme mít nové války a už ty letošní ledascos naznačují. Zatímco v minulosti totiž bylo kino ve spojení se Star Wars událost ať už byla jejich kvalita různá, o tom samém mám v následujících letech velké pochybnosti. Pokračování textu RECENZE: Rogue One: Star Wars Story

3107657-1

RECENZE: The Last Guardian

Vývoj trval ukrutných 9 let, proto žádné zdržování a pojďme rovnou na věc. Jedná se o duchovního nástupce her Ico a Shadow of the Colossus, které vynikaly unikátní výtvarnou stránkou, jistým kouzlem minimalismu a taky tím, že dokázaly hráči zabrnkat na emoce jako málo která jiná hra.  Přiznám se, že samotného mně ve své době obě hry velmi zasáhly a dodnes bych za ně dal ruku do ohně. Proto jsem se na další hru od Famito Uedy opravdu těšil….a těšil…a těšil. Jak šly roky, moje nadšení upadalo až do dnešních dnů, kdy se ke mně Guardian dostal, a trvalo mi pár dní, než jsem se vůbec dokopal, abych to zapnul. Na všechny otázky týkající se nutnosti dlouhého vývoje, návaznosti na předchozí Uedovy hry a to jestli je Guardian vůbec stojí za to, odpovím tedy přímo a bez příkras. Pokračování textu RECENZE: The Last Guardian

ashes-of-ariandel

MiniRecenze: Dark Souls 3 DLC: Ashes of Ariandel (PS4)

Možná se divíte, proč přichází recenze na rozšíření k Dark Souls 3 tak dlouho po vydání. Autor těchto řádků totiž neuváženě skočil po dohrání původní hry rovnou do New Game Plus, a zavřel si tak do onoho DLC dveře. Zčásti proto, že vstup do dodatku se nachází až poměrně daleko od začátku hry (Cleansing Chappel Bonfire) a částečně z důvodu nemilosrdné obtížnosti celého DLC – ale začněme od začátku. Pokračování textu MiniRecenze: Dark Souls 3 DLC: Ashes of Ariandel (PS4)